Aerovleky na letišti AMG Mýto
Pro mě začaly letošní aerovleky pořádané naším modelgliderkubem již ve středu večer, kdy jsem dovezl domů Luňáka od firmy Zedek model. Již trochu sešlý časem, ale plně funkční model, na kterém jsem si však chtěl udělat pár věcí podle svého. Takže ve čtvrtek jsem si skočil nakoupit k Vaňouchovi a dal jsem se do práce. Předělal jsem vypínač, nainstaloval nové baterie, zalepil nový háček a zesílil desku s vypínačem a servem pro vlečný háček. Brzdy v křídlech se mi zprovoznit nepodařilo, tak jsem alespoň na rádiu napípal brždění křidélky vyklápěnými vzhůru. Jak to u mě doma ve čtvrtek vypadalo je vidět z následující fotky. Prostě na byt 1+1 jsou ty větroně moc velký.
V pátek vyrážíme s Tomášem z prahy okolo poledne, na letišti dáváme dohromady stánek s občerstvením a jdeme létat.Na zálet Luňáka se těším a zároveň mám trochu strach. Ale kormidla v nule, těžiště Ok, tak proč by to neletělo. Start je v pohodě, Luňák se poslušně a realisticky odlepuje, trošku si ve vleku přibržďuji a mám radost že to letí. Po vypnutí z vleku však ero padá ihned do vývrtky, rychle trimem potlačuji a vybírám vývrtku. Vzápětí šup další vývrtka, je to horor a tuším že není něco v pořádku. Trimem potlačuji nadoraz a teprve teď model proti větru alespoň trochu letí. Dál už si spokojeně plachtím a klepou se mi kolena po tom dramatu. Přistání jako z partesu a tak si mohu konečně oddechnout. Po přistání koukáme na úhel nastavení a je už od výrobce moc velký, tak další lety létám s potlačenou výškovkou o 2mm.
Při dalších letech se mi přestávají klapat kolena, zkouším si výkrut, loping a zvykám si na chování modelu s větším plošným zatížením. Přeci jen oproti Pilatusovi se zatížením 50 je do obrovský rozdíl. Ale líbí se mi na Luňákovi obratnost a výborná čitelnost modelu i ve větších výškách. Zvykám si na větší rychlost a na potřebu citlivě pracovat s výškovkou, prostě paráda- Slávo díky!!!!!
Večer se sjíždějí známé tváře, vítáme se s Vlašimáky i s Českolipáky a již v pátek se létá až do tmy. Večer klábosíme u pivka dlouho do noci a užíváme si tu pohodu.
V sobotu je mírně pod mrakem, létá se již od rána, ve frontě je neustále několik modelů, není moc vlečných a tak si vlekaři opravdu nevydechnou. Termika moc není, letové časy tak maximálně dvacet minut. Já se sžívám s modelem a nechávám se vyvlekat Wilgou s motorem ZDZ60. První let se vypínám v nízké výšce, ale na druhý pokus se nám daří perfektní realistický aerovlek.
Celý den pilně létá a na všech pilotech je vidět opravdová radost a pohoda.
..... a radost a pohoda....
Skvěle létající Ka6.
Večerní zpestření nám zajistil nádherný ElektroRaptor vybavený pozičními světly.
Společné foto v sobotní podvečer.
V neděli se budíme do hrozného vedra, a tak dopíjíme sud a pomalu balíme. Vlekaři se sjíždějí až před polednem, ale většinou už máme sbaleno a vyrážíme k domovům. Na nás zbývá zbalit zázemí a také se vydáváme na cestu domu. Z mého pohledu můžu říct že na těchto komornějších akcích si většinou zalétám mnohem lépe než na větších setkáních.
