Svahování v Podhořanech

Ze zpráv slyšíme varování na silný výtr v nárazech síly vichřice, rozumný člověk nevychází ven, ale plachtaři připravují svoje bílé miláčky a ješte za tmy 5.listopadu vyráží na malé letiště mezi Čáslaví  a Pardubicemi aby se povozili na skvělém jihozádním větru.

Větroně přiváží  na otevřených vozech

většinou ale v krytých futrálech, kterých se na ploše napočítalo 33

nějvětší byl pro L-23 Super-Blaníka, vážil tunu, zhotovili ho soudruzi z NDR

ale uvnitř je chytře vymyšlen a větroň je velmi rychle uložen a upevněn

již kolem desáté hodiny je východní část letištní plochy plná větroňů čekajících na vlečnou – nejdříve létala jen jedna, ale když se našlo druhé vlečné lano, začalo to odsejpat a do dvanácti bylo všech skoro čtyřicet letadel nahoře

svah Železných hor je dlouhý okolo třicet km, tak ani nebylo ve vzduchu moc husto,

ti co honili rychlost, létali dole na úrovni kopce,

kdo se chtěl jen kochat, nechal se pomalým stoupáčlem vynést až do sedmiset metrů a koukal na to shora

podhořanské letište s množstvím transpotrních vozů

Banjo bojuje na přistání s turbulencí a vlečná čeká  aby vytáhla dalšího nahoru

 
odpoledne byla již fronta kratší

start je tady přímo proti svahu

viděli jsme i český větroň Shark s pomocnou turbínou – byla jen  o trochu větší, než ta známá modelářská, měla tah 40 kg a udělí mu rychlost až 180km/h

létalo se až do západu, pak to rychle zabalit, nic nezapomenut , naplnit hladové žaludky, probrat létání a domů

Petrs