Retroplane 2011

 Již po šesté se počátkem června sešli příznivci modelů starých větroňů na akci kterou pořádá francouz Vincent Besançon. Pokaždé se koná na jiném místě, hlavní podmínkou při výběru lokality jsou příhodné podmínky pro svahové létání. Loni se například létalo na Wasserkuppe v Německu. Letos se vybralo pro létání západní pobřeží Normandie nedaleko Cherbourgu. Létalo se na krásném kopci nad mořem asi 200metrů vysokém se zárukou stabilního větru. Ubytováni jsme byli v asi 5 km vzdáleném kempu ležícím přímo na pobřeží.



V kempu byla mapa evropy, kde si každý účastník po příjezdu zapíchl jmenovku u svého bydliště. Češi jezdí na akci od roku 2006 a stále jich přibývá, celkový počet účastníků je omezen na 70, přihlásit se je třeba již dlouho dopředu, poslat údaje o modelu a sám pořadatel si určuje, koho pozve.

  Předloha modelu musí být starší roku 1960, model musí být postaven z klasických materiálů, nepřípustný je laminát, polystyrén a potahové fólie, pilotní prostor musí být vybanen přístroji a figurínou pilota. Letos poprvé se kromě svahového létání použil ke vzletu aerovlek v podání Standy Šimečka a Erika Herudka, vzlétalo se z rozlehlé písčité pláže při odlivu, nebo z nedalekého aeroklubového letiště.

Na létání se přijíždí individuálně v průběhu týdne, oficiálně se začíná v pátek večer tradiční výstavou trupů modelů. Každý večer se sedí, diskutuje a hoduje ve velkém stanu , občerstení si zajišťují účastníci sami, navzájem – tak jsou k jídlu vždy zajímavé krajové pochoutky.

Mnoho modelů bylo špičkově postaveno původní technologií s  potahem překližkovými panely lepenými na úkosy – velmi efektní, váhově přijatelné ale málo odolné při havárii.

Hlavní organizátor akce  Vincent Besançon se svým posledním strojem Lois Clement. Celý model je spájen z nerezových trubiček a hliníkových žeber, potažených tkaninou, stavba je dokonale zdokumentována na Retroplane.net.  Při rozpětí pouze 110 cm model na svahu obstojně létal.

Sto modelů a sedmdesát pilotů na kopci při hlavním sobotním létání, vítr foukal 10 až 15m/s, stále se bylo na co dívat.

Povinností bylo vybavit modely věrnými figurkami pilotů.

Předloha tohoto modelu – kluzák Austria měl rozlětí 30 metrů.

Startovalo se většinou hodem z ruky.  V silném větru to nebylo jednoduché, vyhledávaným házečem byl Erik Herudek se svým osobitým stylem: zaklekl, model si opřel přídí a koncem křídla o zem a ve vhodný okamžik se vztyčil a model bez rozběhu vrhl dříve než větrný poryv stačil rozhodit stabilní polohu křídel.

U větších modelů musel pomocník přidržovat křídlo.

Pro největší modely byli potřeba házeči tři.

Letos byl po loňské premiéře hojně používán i start gumovým lanem ze země jako u skutečných kluzáků., Na svahu pořadatel připravil dvě zakotvené gumy různé síly, kde si každý vybral podle velikosti modelu, nebo jako na snímku: stylový start - dva pomocníci běželi s konci gumy do V a třetí při vhodném napnutí pustil model ze země.

Téměř celá česká výprava s částí modelů. Myslím, že jsme ostudu neudělali, všechny modely se předvedli v letu, k žádné havári nedošlo. Za Česko se zúčastnili: Erik Herudek, Petr Mikolášek, František Pop, Stanislav Šimeček, Jindřich Stejskal a Petr Stejskal.

Čtyřmetrový model Šídlo nováčka akce Franty Popa, budil svým tvarem zasloženou pozornost, málokdo ale věděl, že je také vybaven elektromotorem v přídi, vrtule s hřídelí se nasouvá skrz malý otvor vpředu.  Vzadu uprostřed je nový model Petra Mikoláška : téměř desetikilová maketa polského meziválečného větroně Orlik III.

Celkem létalo okolo 100 modelů, v sobotu někdy i přes deset najednou, došlo k několika srážkám ve vzduchu, jeden model skončil na útesech u moře, poškození při přistání ale byla poměrně vzácná, protože se sedalo na rovnou plošinu nahoře za hranou svahu do vysoké vrstvy vřesu, která utlumila většinu nepovedených přistání.

Mnoho fotek , popisů stavebních technologií a dalších odkazů najdete na stránkách http://retroplane.net/

Petrs

 

 

 

 

 

 

WebZdarma.cz