Výprava na Oblík

     V neděli 4.2. měl foukat SZ vítr 3 až 8 m/s, tak jsme vyrazili na Ranou, trochu provětrat naše bezmotorové stroje. Cestou jsme sice projeli jednu dešťovou přeháňku, ale za Louny nás přivítala protrhaná oblačná obloha se slíbeným větrem.

 

Vítr byl tak ideální, že kopec Raná byl doslova obsypán padáčkáři a rogalisty, bylo jich tolik, že i místní aeroklubáci se báli mezi ně vlétnout. Do toho chumlu jsme se radši taky neodvažovali.

 

 

Po průzkumu několika z dálky dobře vypadajících kopců ve směru k elektrárně Počerady, které ale nakonec nebyly ideální, jsme zaparkovali na polní cestě mezi vesnicí Raná a kopcem Oblíkem, sestavili letadla a vyrazili.

 

 

Pro výstup jsme zvolili nejkratší, ale  ne zrovna nejlehčí cestu západní stěnou , příště to chce éro na záda a zapnout přední náhon.

 

 

Konečně nahoře , letadla odpočívají v kráteru bývalé sopky, my lapáme po dechu a kocháme se výhledem.

 

 

Pohled z vrcholu na Ranou, vpředu přistávací plácek.

 

 

Po průzkumu možností přistání se začalo létat, vítr tady foukal asi 10m/s, bez jakékoliv turbulence, padáčkářů a jiných rušivých vlivů. I přistání proběhly bez úhony, sedalo se pár metrů za hranu svahu stylem letadlová loď.

 

 

Po dokonalém vylétání jsme se vydali na sestup, tentokrát lehčí cestou po značené turistické pěšině jižním svahem.

 

 

 

K autu dorážíme až za šera, vpravo je vidět čmoudily z Počeradské elektrárny – ta filtrace není ještě jaksi dokonalá.

 

 

Takto vypadá Oblík z Rané, nahoře je možnost přistání s velkými modely pro zkušené piloty dobrá, pokud by ale náhle zeslábnul vítr, byl by problém, svah je pro přistání příliš strmý, a na pole v údolí je to dost daleko.

 

Jinak: kopec nosí stejně dobře jako Raná a hlavně nehrozí kolize s jinými aviatiky, kdo se nebojí přistávat nahoře, tak celkem ideální místo.

 

Vojtěch a Petr Stejskalovi, Tomáš Fiala

zpět

WebZdarma.cz