Létání na svahu za silného větru – aneb Suchomasty 18.3. 2007

Na tento den vydal CHMI varování před vichřicí a Tomáš Fiala nás sezval na nedělní polétání na kopci. Anemometr jsme s sebou neměli ale odhadem 15 m/s to bylo určitě.

Pár postřehů, jak nezničit letadlo a zalétat si v dokonalém stoupáku , bez asistence padáčkářů a jiných rušivých vlivů.

 Létání začneme prohlídkou přistávací plochy a promyšlením trasy přiblížení na přistání. V případě suchomastské skály se přistává nahoře, na mírně se svažujícím poli, kde se ale dá očekávat přízemní turbulence za hranou. Dost pomůže sledovat vlny na obilí – tam kde se plynule pohybují po větru je vhodné místo pro přistání (v našem případě se v silném větru dělaly vlny i na přízemních výhoncích nějakého špenátu, co tam pěstují rolníci).

Přípravu a sestavení modelu je nejlépe provádět za hranou svahu, kde není tak silný vítr a po sestavení model zajistit proti samovolnému vzletu zatížením přídě a vysunutím brzdících klapek.

Start : běžně pomocník házející model doslova bojuje s přízemní turbulencí a snaží se udržet křídlo v horizontální poloze, pokud se to povede, model vrhne proti větru a pilot začíná řídit. Tomáš přišel s novým lepším postupem – už jak pomocník zvedá model ze země a přichází na hranu svahu, pilot řídí křidélka a výškovku, jako by model již letěl, tím je držení modelu mnohem snazší a bezpečnější. Tomáš mi takhle bez problémů odstartoval Fougu o rozpětí 3.5 m a váze 5 kg se značně objemným trupem.

Let v silném větru probíhá obvykle bez problémů, protože letová rychlost se u běžných svahových modelů blíží ke stu km v hod - tedy více než dují i silné větry, a pokud má svah dobré předpolí není ani velká turbulence.

Přistání: Před začátkem přistávacího manévru se přesuneme na místo plánovaného přistání (v našem případě asi 100m za hranu svahu na pole), model při tom udržujeme v bezpečné výšce na svahu. Svah opustíme asi z výšky 30m širokou zatáčkou po větru za intenzivního tlačení, aby model vůči větru neztratil rychlost, to znamená, že po větru letíme značně vysokou rychlostí. Po přeletu plánovaného místa přistání otočíme zpět do protivětru, tlačením bráníme vyplavání modelu do výšky.

Sestup na místo přistání urychlíme použitím brzdících klapek, v této fázi letu je třeba si uvědomit, že se rychlost větru při zemi se snižující výškou rychle zmenšuje – pokud model například ještě v deseti metrech bezpečně v protivětru stojí na místě, po sklesání do pěti metrů s velkou pravděpodobností spadne pro ztrátu rychlosti. Proto je nutné v poslední fázi přistání stále s klesáním zvyšovat rychlost letu vůči zemi abychom udrželi bezpečnou letovou vzdušnou rychlost.      Dostatečná letová rychlost je také zárukou dobré řiditelnosti modelu v oblasti s největší turbulencí. Po prvním doteku se zemí naplno otevřete brzdící klapky, aby se model znovu nevznes. Otřeme si pot z čela a večer můžeme usínat s dobrým pocitem z úspěšného zakončení letu .

Pokud došlo k drobné chybičce, model posbíráme a večer lepíme a lepíme, protože za týden to bude určitě také dobře foukat…


Letu zdar Petr Stejskal